Prokrastinace nebo…?

Á propos – už jsem vám řekla definici kritického množství? A příběh o opicích, ostrovech a bramborách?

Tak takhle končil můj první příspěvek, který jsem napsala v květnu loňského roku.

A už jej tady máme opět na dosah znovu, a článek nevyšel. Co se stalo za tu dlouhou dobu, že jsem tento příběh neposlala? Skoro nic, uteklo spoustu vody a já se nějak zacyklila.

Jak a proč si přečtěte v tomto článku a slibuji, že OPICE napíšu brzy…

Prokrastinace – to ošklivé odkládání a neplnění toho, co jsme si vytyčili.

Nedávno mi volala známá a ptala se mě, co je s tebou, nějak jsi se odmlčela, nic o tobě nevím? Jak se ti pracovně vede?

Odpověděla jsem jí, že nevím, že jsem nějaká nanicovatá, že jsem jak křeček v kruhu.

Pak jsem se zamyslela, že by to byla nechuť, nebo lenost? – a co když to je PROKRASTINACE, a já se jen vymlouvám?

Podle naučného slovníku je to chronická tendence odkládání plnění povinností a úkolů, hlavně těch nepříjemných a těch, co nás nebaví, na později, nejraději na nikdy… Díky tomu, že odkládáme, se naučíme mechanismus, jednoduše se nám to stane zvykem, návykem a scénářem, který pak už jen žijeme, a ještě jej považujeme na svůj…

Nakonec to celé může vyústit v pocit viny, dále ve stres, což povede ke ztrátě produktivity a tím prokrastinujeme ještě více a stává se z toho uzavřený kruh – odkládám – mám pocit viny – stresuji se – odkládám.

Do určité doby to může být normální chování, jenže co když překročím hranici, a vím já, co je normální a kdy poznám, že to normální už není?

A jak z toho ven? Ať se z toho nezblázním?

Jednoduše – kašlu na nějaké návyky, na nějaké stavy a budu dělat to, co jsem vždy uměla – systematicky pracovat a stanovit si cíl na každý den, na každou hodinu.

Tak za 1. Budu řešit stres, který jsem si způsobila – budu více odpočívat a spát, půjdu na procházku.

2. Stanovím si plán – udělám si každodenní plán, napíšu si to do diáře, nejlépe začnu používat rozvrh hodin jak na základce – a když něco vynechám? Prostě nevynechám, pojedu dle jízdního řádu a podaří se mi to.

3. Úkoly si stanovím do jednotlivých částí, protože když si řeknu, co všechno dnes zvládnu, může mě to porazit a já se do toho ani nepustím. Tak tedy dnes jsem si řekla, že obvolám 10 nových klientů? Ty jo, to nedám, když jsem do nynějška spoustu měsíců žádného neoslovila – tak zkusím začít na 5? Nebo na 3? Dobrý, udělám to tak, že začnu na 3, a denně si přidám 2, v pátek budu už na 11 telefonátech, a na konci 2. týdne na 21. Jupííííííííííííííííííííí!!!

4. Nesmím zapomínat na přestávky – jsem jen člověk, a když pojedu v kuse, tak mě to přestane bavit a dostanu se tam, odkud se dostat chci. Takže každý den budu mít 5 drobných úkolů, které se mi budou zvětšovat, takže si je pak rozdělím třeba do dvou dnů, ale po každém hotovém úkolu se pochválím a ještě si na chvilku udělám pauzu – třeba 5 minut nadýchnout se čerstvého vzduchu ven? Nebo si uvařit kafčo? Jo a taky přestanu klábosit o blbostech s kolegyněmi, to mi totiž bere nejen čas, ale i energii – nejvíce.

5. A také udělám věci hned – jasně že ty, co jdou, protože když se mi to nahromadí, tak se z toho zase sesypu. Neodkládej, neodkládej, neodkládej.

6. Závazné termíny – ty mě budou držet v tempu, a když si uvědomím, že vypustím ono klábosení, a budu se plně soustředit na práci, bude se mi dařit. Navíc nebudu ve skluzu, protože pojedu stále, bez zdržování. A kdyby náhodou čas běžel rychleji, než je třeba, tak to prostě zvládnu s nadhledem, hlavně se nesesypat.

7. Najdu si někoho, kdo mi bude oporou a před kým se budu cítit zodpovědná – požádám kolegyni nebo kamarádku, která mě bude kontrolovat, a můžeme se navzájem podporovat. A když bude přede mnou něco fakt velkého, tak ať mě klidně zkontroluje po částech, dokud to nebudu mít za sebou.

8. A hlavně nezapomenu, že je třeba si dát dosažitelný cíl, ať opět nepadnu a nezačnu se tomu všemu vyhýbat a neskončím jako minule s prokrastinací, takže nakonec je třeba si opět projet plán, ať vím, že mám cíle dosažitelné, termínově závazné a umím také odpočívat.

Milé dámy, poznáváte se v některém z bodů?

To se snad stalo někdy každé, ať v pracovní sféře, nebo domácí.

Takže přeji nám všem, ať se nelitujeme a šlápneme do pedálů.

Vaše Mia

www.michaelamarinkova.cz

 

Michaela Marinková

Jako nováček v realitách, ne však v obchodu, jsem se rozhodla udělat změnu. Začala jsem se hodně vzdělávat a setkávat se s lidmi v oboru.

Překvapilo mne, kolik je v realitách žen. A mám chuť spolu s nimi posouvat tento obor do královské role, které se mu v jiných zemích dostává. Vidím tady ohromné možnosti a příležitosti. Děkuji za možnost zapojení se a věřím, že tento krok mě posune o kus dopředu.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *