Skutečně. Je jedno v jaké situaci. Jakému člověku. V obchodě nebo v životě. Nebo při sportu. Jak málo nás někdy dělí od lepšího výsledku, pocitu, překonání se právě ve chvíli, kdy se nám vůbec nechce nebo jsme moc pohodlní? Velmi málo.
Jedno slovo. Jedna slabika. NE.NE.NE.
Pokud chceme být skuteční, vážit si sami sebe a i druhých, pak kouzelné slovíčko „NE“ je nezbytné zařadit do svého pravidelného slovníku. Už to slyším: no vždyť to přeci je jasný, to říkáme běžně. Opravdu? Ruku na srdce. Všímám si, že to je jednoduché pouze pro někoho. Pro někoho kdo si věří a má poměrně jasno v tom, co mu dělá dobře a co ne. V tom, kde jsou jeho hranice.
Umění říci ne velmi úzce souvisí podle mého názoru s uvědoměním své osobní hodnoty, svých cílů, motivace, proč něco chci dělat, říkat, prosazovat a proč ne.
Když jsem poprvé začala s toutu svou zkušeností propojenou z praxí seznamovat makléře a makléřky na konferencích a seminářích, setkalo se to s velkým ohlasem. Jedna slabika, jedno slovo, které může mít velké a zásadní kouzlo a dopad na výsledky.
Velké překvapivé diskuse a pozitivní ohlasy a zpětná vazba, že to funguje. (Mohla bych vlastně s klidem tvrdit, že to je revoluční teorie, kterou jsem přinesla do makléřského světa 🙂 No dobře no :)) Řeknu vám jeden příklad z posledních dnů.
Znovu jsem si význam slova NE uvědomila naplno v den, kdy jsem běžela svou první „desítku“ v životě (NN NIGHT RUN Praha). 16.9.2017 byla sobota a byl to přesně ten den, kdy se vám nechce nic než ležet v posteli. Pršelo celý den, zima, týden před tím tak hektický, že únavu cítíte každou buňkou svého těla. Škrábalo mě v krku. Moje kamarádky, se kterými jsem měla běžet, onemocněly. Takže na první závod jít sama? Navíc s čelovkou.To asi néééé…
Celý den mě napadalo, že se na to vykašlu. Proč bys to dělala, trénovala jsi poctivě, tak běž. No jo, bude mi zima, jsem unavená …budu pak nemocná. Ani rodina mě nepůjde díky počasí povzbudit.
A tak šlo dokola. Půl dne jsem prospala na gauči, abych si jako dokázala, že fakt na to nemám síly. Hezká práce našeptávače-ega. Znáte? Vždy je mraky důvodů proč něco odložit, neudělat, zrušit. Nebo si je pěkně v hlavě vyrobíme sami.
Podívala jsem se pak do zrcadla. Uvědomila jsem si znova, proč chci běžet. Proč jsem trénovala. Co je mojí motivací. Pokud se chci posunout a opět posunout svoje hranice, pak musím v prvé řadě překonat svoje snahy o výmluvy.
Připomněla jsem si, že výzvy jsou vždy dalších krokem k poznání, otevření nových hranic a možností. Ve všem co děláme. Vzpomněla jsem si, kolikrát v životě jsem padla hodně hluboko a zase vstala. Takže to bylo jasné.
Řekla jsem tentokrát pořádné a důrazné NE svojí lenosti a našeptávačům.
A výsledek? Obrovsky se mi ulevilo se mi. Závod jsem sama zvládla. Neuvěřitelně jsem si ho užila. A všechny ty důvody, proč nejít byly samozřejmě v tu chvíli malicherné a úplně hloupé. Ale jak málo chybělo k tomu zůstat na tom pohodlném gauči doma? A litovat se a vymýšlet si obhajobu, proč to nešlo? Byl to jedno slovo, co mě od toho dělilo.
Na tohle téma vydržím diskutovat hodně dlouho, protože pochopení souvislostí s tímhle jednoduchým slovíčkem může mít hluboký dopad na změnu vašich postojů v různých situacích. Pokud si to připustíte ovšem. Pokusme se definovat jednoduché desatero, proč říkat NE:
Mějte se moc krásně. Budud ráda, když se podělíte případně o svůj názor nebo zkušenosti. A pokud na toto téma chcete další infomace, ráda vás přivítám na svém semináři, kde můžeme debatit o 106.
Ivana