To se vám nemusí líbit…

Prodávajícím, kupujícím ani realitním makléřům. Jedno z mnoha sporných témat v realitní džungli. A kde je pravda? Jsou lumpové pouze makléři? A jak se chovají klienti? Dovolím si malou úvahu, ke  které jsem byla vyzvána kolegy z projektu i-staveniště.

Jeden z nich prodělal “divnozkušenost” s jednou realitní kanceláří působící na českém trhu. Žádný lokální prcek, celorepubliková síť. Co se přihodilo si můžete přečíst tady přímo v článku i-staveniste.cz.

Jak to tedy s protokoly o prohlídce v praxi je?

Měl kolega jenom “smůlu” nebo to je běžná praxe? Podívejme se na to očima makléři i klienta. Jsem si vědoma toho, že některá následující sdělení mohou být nepopulární. Zastávám však názor, že je třeba o věcech mluvit. I o těch, která se jedné nebo druhé straně nebudou líbit.

Protokol o prohlídce je poměrně běžně užívaný dokument. Slouží k několika účelům:

• reporting majiteli/manažerovi o aktivitě makléře
• doložení aktivit vůči prodávajícímu zejména v případě, že není přítomen prohlídkám se zájemci
• podklad pro souhlas klienta s kontaktováním hypotéčním makléřem pro nabídku možností financování

Potud asi vše v pořádku, co říkáte? Navíc protokol je protokol. Podle wikipedie je to záznam o jednání, zápis o provedených úkonech. Prostě záznam.

V našem případě může být standardem: kdo tam byl – klient, kde byla prohlídka (adresa nemovitosti +jméno majitele), jméno makléře a název kanceláře, datum a čas prohlídky, souhlas/nesouhlas s kontaktováním hypotéčním makléřem.

Protokol by v každém případě, pokud je použit, měl být podepsán před uskutečněním prohlídky a s řádným vysvětlením realitního makléře. Pokud je makléř zvyklí podepisovat dle dohody s kliente až po porohlídce a klape mu to, proč ne. 

Jsou tu však ještě další dva důvody, proč se stalo běžným zvykem podepisovat protokoly. Vzájemně tyto důvody slouží jako katalyzátor jeden pro druhý a naopak. Začarovaný kruh. A není to vždy v pohodě. Nebo ne?

První důvod

Způsob a kvalita nabízení nemovitostí na trhu. Věčné téma. Soupeření makléřů o zakázky a lov na klienty. Nabízené nemovitosti totiž nemají zlegalizované a nemají na ně uzavřené zprostředkovatelské smlouvy. Takže nemají ani oprávnění je nabízet. To je fakt.

Někteří budou argumentovat ústním souhlasem. Nicméně upřímně. Po telefonu získat souhlas majitele typu “když někoho budete mít, tak mi ho přiveďte” nebo podobné není pro mne osobně souhlas. A zejména prodej nemovitosti není žádná legrace na to, abych si nabízela prodej jen tak  bez prověření, ověření a pořádné prezentace. Doba je již jinde.

Pokud majitel myslí svůj prodej vážně, chce ho provést s maximálním efektem a bezpečně, pak jediná cesta výhodná pro všechny strany je zprostředkovatelká smlouva.

Absence smluv u velkého množství zakázek na trhu byla jedním z důvodů proč se protokoly začaly objevovat. Makléři se snažili za každou cenu ulovit klienta a ochránit si svoji provizi. Někdy bohužel za každou cenu.

A tady pozor!

To je okamžik, kdy se z protokolu může stát “skrytá smlouva”. Máme tam najednou smluvní strany, sankce, účel apod. Jako v případě našeho kolegy. Nemám smlouvu s prodávajícím, tak si alespoň zavážu kupujícího.

Zcestná logika, nezdá se vám?

Nejsem právník a nechci tady polemizovat o platnosti takovýchto jednostránkových elaborátů. Každopádně vůči klientovi to není fér slušně řečeno. Podstrčit mu k podpisu s dovětkem “to je formalita” defacto smlouvu se sankcí.

Druhý důvod

Není to fér ani vůči makléřům. A víte proč? Druhým důvodem vzniku potřeby používat kontrolní protokoly o prohlídce bylo mimochodem i rostoucí procento klientů, kteří se rozhodli využít makléře k tomu, jak se dostat k zakázce. A vše si pak zrealizovat sami. I s majitelem. Někdy není překážkou ani řádně uzavřená smlouva, i když pravda, takových případů je mnohem méně.

Protokol by měl mít funkci kontrolního podkladu v případě, že se klient pokusí realitní kancelář, která mu zprostředkovala možnost prohlídky, jednoduše obejít /zakázky ošetřené smlouvou/. A to pro všechny strany.

Ano. O tom se moc nemluví. Pravda je taková, že někteří “neprofesionální” kolegové si o obcházení vyloženě říkají. A nebojím se říci “dobře jim tak”. Morálka uvažování mezi lidmi je ale v obecné rovině opravdu někdy velmi zvláštní.

Jedete na prohlídku a klient už je dávno uvnitř nemovitosti a jedná s majitelem. Prohlédne si byt s vámi a pak se vrací sám a nabízí majiteli, že nemovitost koupí přímo bez realitní kanceláře. To je v pořádku? Nemyslím.

A tak je to pořád dokola. Z obou stran.

Závěrem k výše uvedenému doplním odpovědi na dotazy kolegy v článku i-staveniště:

1. Běžnou praxí je dávat protokol před prohlídkou. V některých případech, například časového tlaku, je možné po dohodě podepsat protokol po prohlídce.
2. Pokud se jedná o klasický protokol (potvrzení o prohlídce) kopie předávána většinou není.
3. Protokol o prohlídce by v žádném případě neměl obsahovat malý nebo nečitelný text.
4. Opravdu záleží na formátu protokolu a vysvětlení- viz výše v textu. Důvody pořízení mohou být objektivní (například souhlas s kontaktováním finančním poradcem). Není to smlouva a podle toho je k tomu potřeba přistupovat. 
5. Makléř, který se prezentuje vizitkou s logem společnosti by měl být ve smluvním vztahu se společností. Notabene, když za společnost něco podepisuje. Pokud není k nalezení na stránkách společnosti, prověřila  bych si jeho existenci dotazem k majiteli nebo jednateli společnosti. Jinak v žádném případě s ním nic nepodepisovat. Makléři navíc jsou běžně vybaveni plnou mocí od jednatele společnosti, která je opravňuje k zastupování s klienty a měl by se jí při jednání prokázat.

Jedno z témat dotýkající se  problémů na realitním trhu. Jaký je váš osobní názor nebo zkušenosti? Podělte se s námi.

Díky za vaše komentáře pod článkem.

Mějte se prímově.

Ivana